První vlak z Plzně vyjel 14. října 1861 v osm hodin ráno, a to ze skvrňanského nádraží. Třináct vagónů tažených lokomotivou Pilsen mířilo do bavorského Furth im Wald (Bavorský Brod).
Druhý den byla zahájena pravidelná doprava mezi Plzní a Furthem. Tato trať byla první částí železničního spojení mezi Prahou a Bavorskem. Stavba dalších úseků pokračovala mezi Plzní a Prahou. V té době vyrůstalo i dnešní Hlavní nádraží. Původě mělo stát co nejblíže středu města – ve Veleslavínově ulici, na místě, kde dnes stojí budova Fakulty pedagogické Západočeské univerzity. Nakonec se však začalo stavět na Pražském předměstí, kde se nádraží nachází i dnes. Po jeho dokončení již vlaky z Bavorska nekončily na Skvrňanech a na novém nádraží byla postavena i výtopna a dílny na opravu vozů a lokomotiv.
14. července roku 1862 byl zahájen provoz z Prahy – Smíchova přes Plzeň do Furth im Wald. Z Prahy do Plzně a dál bylo možné tehdy jet třikrát denně. Trať do Chebu byla dokončena v roce 1872. Trať, nádraží i lokomotivy a vagóny (hned od počátku to bylo 24 lokomotiv, 80 osobních a 709 nákladních vagónů) byly původně soukromé a název celé trati zněl „Česká západní dráha”. 1. ledna 1895 byla trať zestátněna.
Aktivity pro chytré hlavy:
Vypravení prvního vlaku z Plzně do Bavorska bylo velikou společensko-politickou událostí. Není proto divu, že u tohoto historického okamžiku nesměly chybět významné osobnosti tehdejší doby. Jedním z těch, kdo obdrželi pozvání svézt se mezi prvními po nové trati, byl i František Palacký. Víte, kdo to byl?
Jak by asi vypadalo vyprávění Františka Palackého o jeho jedinečné cestě do Bavor? Poslechněte si následující nahrávku a pokuste se odpovědět na otázku, odkud a jakým dopravním prostředkem přijel Palacký do Plzně, aby zde mohl nasednout na vlak.
„Počátkem října jsem obdržel pozvání, abych se zúčastnil slavnostního zahájení provozu české západní dráhy mezi Plzní a Bavorským Brodem. Podpořit událost tak významnou pro českou zem jsem pokládal za svoji povinnost, a proto jsem pozvání s potěšením přijal.
13. října roku 1861 jsem krátce před sedmou hodinou ranní, za mlhy, kterou brzy přemohlo slunce, nastoupil do jednoho z dvanácti připravených poštovských vozů. V nich z Prahy do Plzně putovala velká delegace významných císařských a pražských úředníků, politiků, novinářů a průmyslníků.“
František Palacký jel do Plzně poštovským vozem z Prahy.
Výborně! Už víte, jak se František Palacký vydal do Plzně. Nebyla to ale jen tak ledajaká cesta. Poslechněte si, co všechno během ní prožil, a zkuste potom odpovědět na otázky v jednoduchém kvízu.
„K překvapení všech byla první zastávka již v Berouně, kde se shromáždilo značné množství lidí provolávajících nám slávu. Vzápětí nás přivítala městská rada i církevní hodnostáři. Vyslechli jsme slavnostní projev pana Viléma Zrůbka o věrnosti českému národu. Podobného uvítání se nám dostalo i v dalších městech. V Žebráce zastavil pan purkmistr jen náš vůz, v němž jsem seděl se svým zetěm Františkem Riegrem, a místní zpěváci zapěli krátké zastaveníčko.
V Cerhovicích nechali pánové od západní dráhy, kteří železnici postavili, připravit před hostincem u pošty slavnostní hostinu. Při ní nám pěvecký spolek po dvě hodiny zpíval národní písně – například Kde domov můj a Hej Slované.
Ještě slavnostnější uvítání bylo v Rokycanech, přestože tam se o našem příjezdu dozvěděli teprve ráno z novin. Promluvil jsem zde ke shromážděným zástupům i k městské radě. Poté jsme opět vyslechli krásné, i když improvizované pěvecké vystoupení.“
Palackého cesta do Plzně se tedy nesla v duchu velkých oslav, plamenných projevů, písní a dobrého jídla i pití. Když už samotná cesta na nádraží byla pojata takto velkolepě, jaké asi muselo být přivítání v Plzni? Poslechněte si, jak to bylo dál. Prožil Palacký bujarou noc v některém z místních hostinců?
„Před Plzní jsme byli přivítání plzeňským purkmistrem, panem Mašauerem, který nám přijel s četným doprovodem naproti. Do města jsme sice vjížděli až za tmy to ale davu, shromážděnému před radnicí, nebránilo ve volání slávy. Na radnici nás seznámili s hostiteli, u kterých jsme měli nocovat. Já a můj zeť jsme byli pozváni ke známému bojovníkovi za českou věc, panu Feierfeilovi. Pod okny jeho bytu nám zdejší pěvecký spolek zazpíval zastaveníčko a lidé s pochodněmi volali slávu vlastně pokaždé, když jsme se objevili v okně.
Téhož večera se konala slavnostní hostina v hostinci U černého orla. Slavilo se také v hostinci U císaře rakouského, kam dokonce přinesli moji a Riegrovu sochu. Připíjeli Praze, Písku a Plzni a zpívali prý až do pozdních nočních hodin. Já jsem ovšem – i se svým zetěm – strávil příjemný večer u našeho výtečného hostitele.“
Nikoliv, Palacký nestrávil noc v hostinci, nýbrž u svého hostitele, pana Feierfeila.
Po noci plné bujarého veselí přichází ráno a s ním také cesta na nádraží, odkud má poprvé vyjet vlak do Bavorska. Je 14. října roku 1861 a František Palacký se pomalu probouzí do slavnostního dne. Poslechněte si další část jeho vyprávění a zjistěte, kde se nacházelo nádraží, odkud měl vlak vyjet. Dále se zamyslete nad tím, proč byl asi na slavobráně ve stanici kromě ostatních znaků také rakouský orel.
„Ranní budíček obstarala klatovská husarská hudba a krátce nato nás poštovské vozy vezly městem, slavnostně vyzdobeným českými, bavorskými a rakouskými prapory, do Škvrňan. Tam stojí prozatímní první štace Plzeňské dráhy. Stanici na bráně z chvojí zdobil rakouský orel, český lev a bavorský a plzeňský znak. V půl deváté se ozval zvonek, parní mašina zahvízdala a my jsme nastoupili. Zvonek se ozval ještě dvakrát, konduktér zatroubil a náš vlak se pomalu dal do pohybu. Nejen já jako historik jsem prožíval tento velký okamžik: i obecenstvo zůstalo v tichosti.“
Nádraží se nacházelo ve Skvrňanech. Stanici zdobil vedle českého lva a bavorského a plzeňského znaku rakouský orel, protože Plzeň byla toho času součástí Rakouska.
Vlak tedy vyrazil ze stanice Skvrňany směrem na Bavorský Brod (Furth im Wald). Poslechněte si, jaké byly Palackého zážitky z první jízdy po západní dráze a sledujte na mapě, kudy vlak projížděl. Vede tudy železnice i dnes? Ve kterém městě upoutala Palackého pozornost šikmá věž?
„Pomalu jsme se blížili k Nýřanům, druhé stanici nové dráhy. Potěšilo mě, že název stanice tohoto převážně německého města byl vyveden dvojjazyčně: Nýřany – Nürschan. Na stanici stály tři jehlany složené z uhlí, u nich hrála hornická kapela a postávali zde horníci ve slavnostním oděvu i množství venkovanů.
Pak jsme zastavili ve Stodě a ve Staňkově. Všude hrála rakouská hymna a znělo provolávání slávy. Následně vlak vyrazil k Domažlicům. Před našimi zraky se objevila Šumava, poté vlak zahnul a my jsme spatřili starobylé chodské město i s jeho šikmou kostelní věží. Na nádraží vyzdobeném českými prapory a nápisy „Sláva králi“ a „Heil dem Könige“ se shromáždily tisíce lidí. Zazněly slavnostní salvy z moždířů a náš vlak zastavil. Na peróně jsme zhlédli vojenskou přehlídku, pravda pod německým velením, ale vše ostatní bylo vlastenecky české. Písně, volání slávy (i mně na počest), slavnostní projevy městské honorace. Ještě jsem se rychle podepsal do nové besední knihy a již nás zvonek volal k nástupu do vlaku a k další cestě.
Za Domažlicemi nás všechny uchvátila krása krajiny, hlavně mohutný Čerchov. Ani jsme se nenadáli a dorazili jsme na česko-bavorskou hranici ozdobenou bíločervenými a bílomodrými prapory. Mašina zahvízdala a již jsme byli v Bavorsku. A zanedlouho také v naší cílové stanici – Bavorském Brodu (Furth im Wald).
Stejně jako v Čechách i zde se shromáždily mohutné davy lidí. Bavorská kapela zahrála rakouskou hymnu, naši husaři bavorskou. Pak jsme byli pozváni na snídani. Ve velkém sále stolovalo na 600 lidí. Výzdoba mi připadala velice vkusná: Prapory české, bavorské a rakouské, na stěnách znaky měst Lince, Domažlic, Plzně, Prahy, Vídně, Řezna, Mnichova a Norimberka. Vše v národních barvách. Po snídani bylo proneseno mnoho přípitků na počest a zdraví rakouského císaře Františka Josefa I. a bavorského krále Maxmiliána. Češi se pak seběhli kolem mě a Riegera a všichni vespolek jsme provolávali slávu české vlasti, jejíž význam dnes spojením s Bavory ještě vzrostl.“
Vlaky jezdí dnes častěji a rychleji. Pokud pojedeme expresním vlakem, zvládneme urazit celou tuto trať přibližně za hodinu a deset minut, což je oproti původním třem hodinám výrazný rozdíl.
Chcete se také projet po trati z Plzně do bavorského Furth im Wald? Nastupte si, právě vyrážíme…
Spravovat souhlas s cookies
Abychom poskytli co nejlepší služby, používáme k ukládání a/nebo přístupu k informacím o zařízení, technologie jako jsou soubory cookies. Souhlas s těmito technologiemi nám umožní zpracovávat údaje, jako je chování při procházení nebo jedinečná ID na tomto webu. Nesouhlas nebo odvolání souhlasu může nepříznivě ovlivnit určité vlastnosti a funkce.
Funkční
Vždy aktivní
Technické uložení nebo přístup je nezbytně nutný pro legitimní účel umožnění použití konkrétní služby, kterou si odběratel nebo uživatel výslovně vyžádal, nebo pouze za účelem provedení přenosu sdělení prostřednictvím sítě elektronických komunikací.
Předvolby
Technické uložení nebo přístup je nezbytný pro legitimní účel ukládání preferencí, které nejsou požadovány odběratelem nebo uživatelem.
Statistické
Technické uložení nebo přístup, který se používá výhradně pro statistické účely.Technické uložení nebo přístup, který se používá výhradně pro anonymní statistické účely. Bez předvolání, dobrovolného plnění ze strany vašeho Poskytovatele internetových služeb nebo dalších záznamů od třetí strany nelze informace, uložené nebo získané pouze pro tento účel, obvykle použít k vaší identifikaci.
Marketingové
Technické uložení nebo přístup je nutný k vytvoření uživatelských profilů za účelem zasílání reklamy nebo sledování uživatele na webových stránkách nebo několika webových stránkách pro podobné marketingové účely.
