Bourání městských hradeb
Po většinu své existence byla Plzeň chráněna hradbami. S jejich výstavbou se započalo hned po založení města v roce 1295, poslední opevňovací práce proběhly v době třicetileté války, tedy v 17. století. O 150 let později však i díky vývoji zbraní i vojenské taktiky přestala být Plzeň pevnostním městem. Město sevřené hradbami se navíc nemohlo rozrůstat, a tak se v roce 1795 započalo s postupným bouráním městských hradeb.
A když v průběhu první čtvrtiny 19. století prudce narůstal počet obyvatel, rozhodl purkmistr Martin Kopecký, který chtěl z Plzně vytvořit moderní město, o zbourání prakticky všech hradeb. Na uvolněném prostranství byly zřízeny povětšinou sady. Plzeň tak byla připravena pro rychlý průmyslový rozvoj. Začal záhy: v druhé polovině 19. století. Část městského opevnění však zůstala zachována dodnes. Za zmínku stojí 40 metrů dlouhá část hradeb z 13. století s několika střílnami nedaleko Masných krámů , dále úsek městských hradeb za Pivovarským muzeem, dlouhý asi 27 metrů. Část z tohoto zachovaného barokního opevnění ze 17. století tvoří parkánová zeď s obloukovou římsou. Za ní leží asi 8 metrů široký parkán, který je přístupný novodobým schodištěm. Nad ním se do výše 7 metrů vypínají středověké městské hradby.
Aktivity pro chytré hlavy:
Víte, že Plzeň nechránily jen hradební zdi, ale že bylo celé město navíc obehnáno vodním příkopem? Velká část opevnění byla na přelomu 18. a 19. století odstraněna, zdi byly zbourány, ale kam se poděla voda z příkopů? Přečtěte si následující text a ukažte na mapě, kde se nacházely původní vodní příkopy. Co je na jejich místě dnes?
Plzeň ze dvou stran přirozeně chránily dva vodní toky – Mže a Radbuza, které ve svých korytech zůstaly zachovány dodnes. Tyto řeky zároveň napájely příkopy, které byly uměle vybudovány podél hradeb, čímž vznikla Mlýnská strouha a Soukenická stoka.
Soukenická stoka začínala u dnešní Lochotínské lávky přes řeku Mži, vedla kolem kulturního domu Peklo, pod Divadlo J. K. Tyla a dále kolem Branky až k Západočeskému muzeu.
Na Soukenickou stoku navazovala Mlýnská strouha, která vycházela z Radbuzy pod dnešním Západočeským muzeem, dále tekla kolem hotelu Continental, pod kamenným mostem v Pražské ulici a nakonec se vlévala do Mže poblíž Střediska volného času v Pallově ulici. Voda z Mlýnské strouhy zároveň díky vybudovanému odtoku pomáhala zásobovat vodou příkop na severní straně města, který se nacházel v místech dnešních sadů 5. května.
Zavodněné příkopy však neměly pouze obrannou funkci. Mlýnská strouha sloužila pradlenám a rybářům, kteří měli zbudovaná chudá obydlí přímo na jejím břehu. Napájela také panský mlýn. Soukenická stoka zase zásobovala vodou soukenické dílny, které se nacházely před hradbami. Příkopy začaly postupně zanikat v letech 1795 – 1825 spolu s bouráním městských hradeb. Jako poslední přišla na řadu Mlýnská strouha, k jejíž likvidaci město přistoupilo až v roce 1921. Stalo se tak především kvůli nátlaku řezníků z Masných krámů a také hygieniků, kteří se tímto krokem chtěli zbavit krys, pobývajících na březích strouhy. Strouha byla zasypána, ale památkářům se alespoň podařilo zachránit původní kamenný most v Pražské ulici. Ten se nyní může pyšnit nejen tím, že je nejstarším dochovaným mostem v Plzni, ale také tím, že se stal plzeňským unikátem. Jde totiž o most, který dnes už nic nepřemosťuje – má z jedné strany vodu a z druhé strany park.
Zde klikněte pro zobrazení odpovědiO plzeňských hradebních příkopech už toho víte spoustu. Nebo ne? Otestujte své znalosti v kvízu.
V textu o hradebních příkopech jste se mj. dočetli, že v jejich blízkosti bydleli rybáři. Usadili se zde ale také nejrůznější řemeslníci, kteří k provozování své své živnosti potřebovali vodu. Poznáš, co bylo náplní jejich práce?
Na tomto dokumentu z roku 1812 vidíte jedno z posledních vyobrazení plzeňských hradeb. Z původně rozsáhlého opevnění se do současnosti dochovala pouze malá část. Dokážete podle obrázku určit, o kterou část se jedná? (Nápověda: Hledejte v blízkosti Pražského mostu.)
Na dokumentu s obrázkem plzeňských hradeb jste si jistě také všimli vyobrazení muže v doprovodu anděla. Je to vlastně takový český Honza, který jde do světa. Kde se ale vzal na této listině? A proč ho vyprovází anděl? Poslechněte si následující příběh a dozvíte se více.
Zní to jako pohádka, ale takový byl opravdu život mladých českých řemeslníků. Dokládá to i cechovní atest s vyobrazením opevněné Plzně a s plzeňským andělem, který vidíte na obrázku výše.
Cechy ve městech existovaly již od středověku a jejich úkolem bylo dbát na kvalitu prodávaných výrobků a zároveň nepovolit konkurenci jiných výrobců. Členové cechu proto bránili dovozu určitého zboží do města a také dbali na to, aby počet mistrů zůstával stále stejný. Bez členství v cechu totiž nebylo možné až do roku 1754 provozovat ve městě živnost. V době začínající tovární výroby se cechy staly brzdou rozvoje, a proto je císařovna Marie Terezie od poloviny 18. století postupně rušila. Avšak k jejich definitivnímu zrušení došlo až v roce 1859. Poté se průmyslová revoluce mohla rozběhnout naplno.
Odpovězte na následující otázky. Pomou vám při tom informace z výše uvedeného textu.
1. Co je to cech?
Zde klikněte pro zobrazení odpovědi2. Co musel udělat mladý tovaryš, aby se mohl stát členem cechu?
Zde klikněte pro zobrazení odpovědi3. Jakou funkci plnily cechy?
Zde klikněte pro zobrazení odpovědi4. Proč byly cechy zrušeny?
Zde klikněte pro zobrazení odpovědi