
Příchod Slovanů
Ačkoli se Slované Plzeňsku dlouho vyhýbali a trvale se zde usadili až v 10. století, již kolem roku 700 se zabydleli v dnešní Karlovarské ulici (podobně jako 1000 let před nimi Keltové). Z té doby také pochází Staré hradiště o rozloze 1,44 hektaru nad Březinou u Rokycan. Zmiňuje se o něm i slavný český kronikář Kosmas.

Pobití Bavorů pod hradem Plzní
Když německý císař Ota II. vyhnal bavorského vévodu Jindřicha, pronásledoval jej až do Čech. Zde se císařští válečníci utábořili pod hradem Plzní a dokonce se šli vykoupat. A právě při té příležitosti na ně české vojsko zaútočilo a mnoho jich pobilo. Díky této „bitvě“ byla Plzeň poprvé zmíněna i v zahraničních kronikách.

Návrat svatého Vojtěcha do Čech
JIž staří Plzeňané holdovali dobrému jídlu a pití. Dozvídáme se o tom třeba z legendy o životě svatého Vojtěcha, druhého pražského biskupa. Ten, když se vracel přes hrad Plzeň (Starý Plzenec) do Prahy, zjistil, že místo nedělního svátečního klidu Plzeňáci hodují, pijí a čile na trhu obchodují.

Kostel svatého Jiří na Doubravce
Z Plzeňského hradu pokračoval svatý Vojtěch se skupinou benediktinských mnichů přes dnešní Plzeň do Prahy. Na Doubravce pak pro ně nechal vystavět malý klášter a kostelík. Dodnes je tento kostelík ztotožňován s románským kostelem sv. Jiří, který je sice nejstarší kamennou stavbou v Plzni, ale ve skutečnosti pochází z doby až o dvě stě let pozdější.

Ten Plzeň
Ačkoli se listina o založení nové Plzně nedochovala, není pochyb, že to byl český král Václav II., který dal kolem roku 1295 založit na soutoku řek Mže a Radbuzy nové, dobře navržené a dobře opevněné město. Aby se odlišilo od původní Plzně (dnešní Starý Plzenec), bylo nazváno Nová Plzeň. Vlastně Nový Plzeň. Až do první třetiny 16. století byla totiž Plzeň vlastně „ten Plzeň“.